close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VI.

9. března 2010 v 10:32
Usedl sem tiše pod strom veliký a přišla ke mně moudrost světa. A plakal sem, plakal sem, plakal sem. Mé slzy padaly do mých černých dlaní tvrdě a já vzal si oblázek jediný, který pod stromem v trávě ležel. Hladil sem ho a prosil, aby mi přinesl šťastný osud.

A pak jsem vstal a hodil ten oblázek PROTI tomu stromu, abych dál jen lidským mohl být.

V té chvíli v zatáčce přijížděl jezdec ve zbroji středověké. Vídal jsem takové v románech bílých a mladých slečen na farmě. Vídal jsem takové a nemohl na ně zapomenout. Snad proto se objevil - ba právě proto.

Byl to jen velký muž ve velkém brnění s velkými zbraněmi. Uvnitř byl malý - však skrýval otázku. Zeptal se, kam má jet. Věděl sem však, že nemyslí na určení prostoru, co přesně však myslel, sem nevěděl. Tak přece neměl sem oblázek hebký proti stromu házet!

Pozorně se mi podíval do tváře - a já se mu do tváře podíval pevně. Konečně sme se potkali. Takto sme zůstali tiše stát po dobu tří hodin.

První hodina byla hodina zlá, protože plná strachu, kdo zabije koho. Druhou hodinu vítězil on, a já se chystal na odchod ze všech černošských ghett tohoto světa. Třetí hodina byla hodina souboje, který jsem nevedl s ním, ale se sebou. Poznal mě totiž, do duše mi pohlédl, já se mu vydal. Nevěděl sem ale, jestli snesu, aby mě někdo viděl tak jasně. Nevěděl sem, zda neumřu studem nebo se nezabiju nakonec.

Ale přestál sem jeho pohled a mohl mu odpovědět - řekl sem mu, ať jede se mnou. A tak sem získal stín, a tak sem získal blížence.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama