close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I.

9. března 2010 v 10:27
Zdálo se mi dnešní ráno zas jak růže v sadě kvést. Brýle se mi asi rozbily, ale to vlastně nevadilo vůbec ničemu: byl jsem v domě bílém a bez oken, rolety a záclony na holých zdech vysely a snad abych je pokreslil vlastní krví, aby trochu ožily.

Vstal jsem ale a nic neřekl. Bylo by totiž třeba říci všechno a nebo nic - všechno jsem říct nedokázal, takže jsem jenom vstal. Byl jsem mužem středního věku asi, černochem, malým a tlustým nad míru únosnou. Byl jsem černým a neměl jsem žádné zuby.

Moje manželka spala vedle a já ji nebudil, neměl jsem dnes v úmyslu měnit z mého osudu vůbec nic. Byla ostatně ještě bílá, i když už od narození dozajista mulatkou, z mých negerských manýrů nechytila však ještě nic, chtělo by se mi říci, že snad naštěstí.

Byly tu i mé tři děti, ale byl jsem tu vlastně dozajista sám. Sám uprostřed svého vědomí. Aha, takže proto mé růže v sadě kvetly! Byl jsem tu sám, poprvé, po těch letech! Ach bože, zase jsem se poznával!!!

Takže strachy ustoupily a já šel asi k umyvadlu nebo na záchod, vlastně mě ani nezajímalo kam. Moje mysl plynula a bouřily se loďky na zemi i v podzemí. Loďky, za které jsem vydával sám sebe, a přitom ty loďky byly na řece, na řece proměnlivé a veselé, jak už řeka muže s krizí středních let obvykle nebývá.

Šel jsem tedy do práce, do sadu, sbírat jablka. Vím, nebyla to moje obvyklá práce, ale tady jsem byl ve svém světě, takže jsem si mohl konečně sám vybrat, kam půjdu. Stačilo jediné: vážně se rozhodnout, tedy, vážně nebo nevážně, ale pevně, s jakousi silou mysli nebo těla. Šel jsem tedy do sadu a slunce vám tak hřálo, do zátylku my hřálo, až jsem si zapotil můj tlustý pupek, stékal mi pot z toho zátylku na záda a z prsou na břicho, utíral jsem se pod sepraným trikem, které jsem asi (nevím totiž o tom) na sebe nějak natáhnul. Šel jsem tedy, tričko na sobě, a měl jsem spoustu plánů. Plánů - to slovo ve mně ožilo a já začal plánovat ještě víc.

Vím vím, rasové stereotypy ve mně zůstaly: když už jsem černoch, tak jsem asi na Jihu, takže je tu teplo. Taky na sobě asi nebudu mít smoking (to nosí pouze Massa Bílý Pán), ale spíše seprané triko a dále, zřejmě v tom parnu budu dělat něco fyzicky a něco nepříliš inteligence hodného: a k tomuto účelu se trhání jablek v sadu hodí báječně.

A vidíte to, já byl takto spokojený. Spokojený černoch jde trhat jablka.

Ta jablka byla červená, to od slunce z tohoto bájného konzervativního Jihu. Ano, tady ještě znají staré dobré tradice. Tady je, díky nám, černým, ještě mohou znát. Hezky se mi zpívá písnička strýčka Toma, jen co je pravda, hezky, když se zakusuju do báječného staroanglického jablíčka svých bílých pánů!

Bylo tu všude plno hlasů a taky stínů z toho slunce, které už stálo hodně vysoko (bylo mezi půl jedenáctou a jedenáctou, takže jsem spal hodně dobře a dlouho, a nebo byl sad hodně vzdálený), ale byl jsem tam kromě monster vlastně sám. Byl jsem tam sám, a to jsem si užíval. Vzduch a monstra, monstra a vzduch. Cosi monstrózního ve vzduchu...

Neměl jsem nikdy dost empatie, a to ani k sobě dokonce ne. Byl jsem řekou a ta řeka se velmi často rozlévala z břehů vodohospodářskými institucemi jí vyměřených a nařízených, ale netušil jsem ani, jak jsem jakožto řeka vlastě dlouhá, kolik vážím. O svém ústí jsem měl tušení jakési, z hodin katechismu pro strýčky Tomy mně daných, ale o pramenu jsem mlčel.

Kde jen se mi poděl vlastně kořen můj, tedy věcí všech? - Řekl jsem si asi filosoficky a zakousl se do druhého jablka. Nevěděl jsem, byl jsem prázdný, ostatně jako vždycky, když jsem sám, a začal jsem černýma rukama hmatat po monstrech všerozličných. Nevím, jestli byla hezká a ani jak vypadala, ne snad, že bych to neviděl a nevěděl, ale nezajímalo mě to. Byla jaká byla, nechal jsem je takovýma být i nadále, zajímalo mě spíš to, jak mě studí na duši, jak mě studí, zatímco slunce pekelně už hřálo. A tak jsem natrhal těch monster plný košíček a rozhodl se jít jinam, někam, kde budu mít kůži možná trochu světlejší, i když jsem, však já vím, jenom tlustý a špinavý černoch...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama